2017 - rok zlomu

Od bojů o Děbalcevo do osvobození Donbasu:

Období revize dohod, čas nových ujednání na mezinárodní scéně, změny souřadnic bodů napětí. Dříve bylo území Ukrajiny něčím významné, to bylo v prvních měsících konfliktu, kdy Západ ještě doufal, že vtáhne Rusko do války. Pak se však hodnota Ukrajiny dramaticky snížila a po Minsku-2 prakticky zanikla.

Mnozí jak na Ukrajině, tak i v Rusku stále ještě mylně přikládají příliš velký význam tomu, co se dnes děje na Ukrajině. Ale je to v podstatě jen malé příhraniční střetnutí na křižovatce zájmů USA a Ruska. Málo významné a již pozapomenuté geopolitickými hráči. Napětí v zóně konfliktu je podporováno už jen ze setrvačnosti — a to výhradně administrativou Baracka Obamy.

Tam se sešlo příliš mnoho neprofesionálních rusofobů na to, aby včas pochopili, že ztrátových a neefektivních projektů je třeba se zbavit, jak nejrychleji je to možné, a uvolnit tak zdroje pro důležitější regiony konfrontace. Staré pravidlo podnikání říká, že pokud se projekt stává nerentabilní, je lepší ho odhodit ihned — pak budou ztráty od začátku až do tohoto dne mnohem menší, než pokud se bude ze všech sil tento projekt držet nad vodou ještě rok nebo dva.

Pro mě je však stále ještě překvapením, že úředníci takové úrovně, jako je Obamova administrativa, se projevují jako rusofobové. Státní úředník přece nemá právo na nějaký druh fobie. Ten se musí řídit nikoli strachy a emocemi, ale výpočty, pragmatismem a logikou.

Proto Kreml v posledních letech opakovaně vítězil, je totiž otevřen pro spolupráci, je připraven k vzájemně prospěšným partnerským vztahům s Američany i s Němci nebo Japonci. Fobie je příliš drahé potěšení.

Donald Trump je pragmatický a prozíravý. Není přítelem Ruska. Ale ani nepřítelem. Tyto kategorie jsou podmíněné a příliš omezují další možnosti. Donald Trump bude pracovat ve prospěch své země, přesně tak, jako Vladimír Putin pracuje ve prospěch Ruské federace. A v tomto přístupu oba našli mnoho společného. Každý z nich je ochoten domlouvat se, rozdělit si zóny vlivu, spolupracovat v rámci společných projektů.

A tak Kyjevu konečně došlo, že se do nového modelu vzájemných vztahů USA a Ruska nevejde. Ukrajina je příliš bezvýznamná, zbytečně drahá a nesmyslná pro všechny geopolitické hráče. Ano, pro všechny. Pro Evropu, pro USA i pro Rusko.

Proto se Kyjev naléhavě potřebuje připomínat světu, dokud ještě Obamova administrativa může tvořit potřebnou informační podporu, obviňovat Rusko z agrese na Ukrajině, obviňovat LNR a DNR z útoků a tak dále ve stejném duchu. Kyjev ví, že s Donaldem Trumpem bude muset vyjednávat zase od nuly. A je nepravděpodobné, že se podaří něco dohodnout — jednoduše Kyjev nemá kromě rusofobie nic, co by mohl nabídnout.

A jak jsme již poznamenali, rusofobie byla hodnotou pro administrativu Baracka Obamy, ale pro tým Donalda Trumpa už nikoli.

Výsledkem uvažování Kyjeva se stal Svetlodarský oblouk. Místo je vhodné z několika důvodů. Je to styk pozic LNR a DNR a to znamená, že by tu mohl případně být nějaký nesoulad ve velení. A Děbalcevo je bolestivou a ponižující připomínkou porážky OSU, na níž stále ještě nemohou ukrajinská média zapomenout.

Pak tu jsou také sny ukrajinského generálního štábu o rozseknutí území obou republik, což by umožnilo dostat se na hranice s Ruskou federací.

A ještě touha Petra Porošenko zlikvidovat co nejvíce batalionů s nacionálně znepokojujícím personálním složením. Aby tito bašibazuci náhodou nepřišli do Kyjeva a neuspořádali ukrajinskému prezidentovi „hop-hej-la-la-la“ s hořícími pneumatikami a výbuchy granátů. Takže celá řada vrstev motivací se nastřádala ve vyostření krize v Svetlodarském oblouku.

Kyjev se pokusil uspořádat halasný útok, to bylo to, co se mělo předvést americkým partnerům odcházejícím do důchodu. Nezafungovalo to ale. Dokonce ani vnitřně, přinejmenším totiž chtěli potěšit vítězstvím ukrajinské patrioty. A tak se svetlodarský útok Kyjeva obrátil jen v takové bezzubé pšíknutí.

Ale operace ještě neskončila. Nikdo už neumožní kyjevským politikům a vojenským představitelům se z toho pohodlného uzlu vyvléci. Pro kyjevské elity by bylo bývalo lepší, aby vůbec celou tu operaci nezačaly, když přesně nevěděly, v jaké pozici se ocitnou ve výsledku.

Na Ukrajině je hodně podivností. A Svetlodarská operace, která ani nemohla být pro Kyjev úspěšná, není výjimkou.

Například to, že se v zóně ATO i na území Ukrajiny nacházeli polští a američtí žoldáci jako jednotlivci i jako soukromé vojenské jednotky. Tyhle „divoké husy“ nikdy neměly žádnou zvláštní touhu účastnit se bojů o vysoké intenzitě. Přišli, aby si vydělat peníze a vrátit se s nimi domů. Jejich cílem není ocitnout se v těžké palbě a v práci armády DNR. Takže je málo pravděpodobné, že žoldáci v zóně ATO budou na sto procent plnit bojovou funkci.

Výjimkou nejsou ani gruzínští žoldáci. Ti v srpnu 2008 prchali ze svých domovů s takovým spěchem, že na vyprání svých vojenských kalhot vypotřebovali všechny zásoby Persilu a Arielu. Od té doby se v gruzínských žoldácích zakořenil divoký smutek a méněcennost, což je pro ně vždy, když jsou konfrontováni s Rusy, mínusem.

Hlavním repertoárem žoldáků jsou ochranné funkce. Ochrana potrubí, cenných nalezišť, továren. Ochrana systému přepravy plynu – to je přirozená a logická operace pro tyto soukromé vojenské jednotky. A je to pochopitelné, protože Evropa rozhodně nechce zůstat v zimě bez plynu jen proto, že Kyjev nebyl schopný ukormidlovat divoké paviány z Pravého sektoru nebo Azova.

Ukrajinské patrioty totiž stále ještě čekají úžasné dny, kdy žoldáci ze soukromých jednotek budou naprosto v pohodě střílet hrdiny ATO v případě, že by chtěli vyhodit něco, co není nezbytné. Totéž platí pro jaderné elektrárny a jiná průmyslová odvětví, jejichž porucha by mohly poškodit životní prostředí v Evropě.

Na Ukrajině, a to zejména v oblasti ATO, není mnohé, ne-li úplně všechno, jinak, než to vypadá.

Obraz v médiích, a dokonce i pozorování lidí v místě, a reálný obraz se shodují tak na 5 – 10 %. A všechno ostatní je vysoká hra podle geopolitického scénáře.

Ale zpět k Svetlodarskému oblouku. Příměří vyhlášené o půlnoci dne 24. prosince bylo, jak ostatně bylo všem jasné, k ničemu. Myslím, že další případná příměří rovněž skončí s nulovými výsledky.

Pro Kyjev je výhodné zlikvidovat co nejvíce aktivních nacionalistů. A také odvrátit pozornost nejnásilnější části obyvatelstva od problémů v oblasti bankovnictví, sociální, daňové a hospodářské sféry a od zahraniční politiky. Kyjev si již uvědomil, že nejlepší je, když se občané Ukrajiny zabývají rakvemi, lucernami a klečením na kolenou – a mluví se o kultu nekrofilie, který přišel z Haliče.

A donbaské republiky se potřebují dostat na administrativní hranici. To je nezbytné pro další fáze ekonomického a průmyslového rozvoje. Pravidla jsou pro to už na území republik vytvořena. Bujné jednotky byly rozpuštěny nebo poslány domů. Vertikála moci je vytvořena. Může se pokračovat.

Svetlodarský oblouk se stal velmi vhodným ohniskem napětí pro řešení těchto úkolů. Tím spíš, že sám Kyjev nadhodil řešení.

A oblast kolem Děbalceva je velmi vhodná pro to, aby se vyřešil problém s OSU s minimálními ztrátami jak pro republiky, tak i – jakkoli je to překvapující – pro OSU. Je jasné, že není problém zlikvidovat OSU do posledního muže. Ale lepší je je demoralizovat, odebrat jim zbraně a s tanky je rozehnat domů stejně jako Gruzínce v roce 2008. Varianta „Izvarino“ tomu vyhovuje nejlépe.

Zkusme určit podmínky, které by se měly plnit během operace uvolnění Doněcké a Luhanské národní republiky od ukrajinských útočníků.

1. Je nutné minimalizovat civilní oběti. Takže obklíčení a potlačování ukrajinských skupin musí být realizováno v oblastech s minimem osídlení.

2. Je nutné minimalizovat ničení bytového fondu a infrastruktury Donbasu, protože obnova po ukončení bojových operací bude úkolem pro lidové republiky, vzhledem k tomu, že tyto oblasti jsou na základě výsledků referenda legitimní a nedílnou součástí lidových republik.

3. Je nutné tvrdě demoralizovat OSU. Vytvořit obklíčení obrovskou nepřátelskou přesilou a pak s použitím prostředků artilerie donutit protivníka vydat zbraně a vzdát se. Takzvaná varianta „Izvarino“. Mrazivá pole v okolí Děbalceva, kousavý vítr, nemožnost vykopat zákopy ve zmrzlé půd – a do toho oheň. Zeptejte se kteréhokoliv zkušeného dělostřelce, co znamená ohnivý pytel a palebný perimtr – a on vám vysvětlí, že to je velmi, velmi špatné. Ne, je to strašné.

Vojáci OSU pak poběží v úhledných řadách a dobrovolně a radostně budou vydávat zbraně, obrněnou techniku i munici. Nikdo přece nechce desetitisíce hrobů v Charkově, Dněpropetrovsku, Nikolajevu, Chersonu a Záporoží, odkud jsou nyní plněny řady OSU. Voják po zajetí – to už není voják.

Všechny tyto masy pak bude možné s klidným srdcem poslat domů, aby pak s konečnou platností demoralizovaly zbývající patrioticko-nacistické vrstvy obyvatelstva Ukrajiny.

4. Úplné zničení několika jednotek – Azov, Pravý sektor a pár dalších známých batalionů, s nimiž se prostě nebude vyjednávat, protože jsou složené převážně z ideologických a nevyléčitelných nacistů.

5. Po kolapsu fronty OSU a rozšíření panických náladách v ukrajinské společnosti – vstoupit do administrativních hranic DNR a LNR, zafixovat tyto hranice v příštím kole minských jednání a začít na osvobozených územích obnovovat pořádek.

Kyjev v poslední době dostal mnoho signálů, že administrativní hranice LNR a DNR budou muset platit – po dobrém, nebo po zlém.

26. prosince 2016 vedoucí Centra politické konjunktury Alexej Česnakov řekl:

„Za celý rok Ukrajina neučinila žádné významné kroky, které by stimulovaly politický proces. Přitom měla učinit minimálně čtyři – uzákonění ústavní novely, kde by bylo zafixováno zvláštní postavení některých regionů Donbasu, zákon o zvláštním statusu, zákon o amnestii a volební zákon.

Předtím, než budeme mluvit o volbách, je nutné zákon o volbách přijmout. Ve všech těchto čtyřech bodech Ukrajina neučinila žádný pokrok. V důsledku toho strany nejen nepostoupily, ale vzhledem k okolnostem života a ekonomickým problémům jsou od sebe mnohem dál.“

Moskva dala mezinárodnímu společenství jasně najevo, že Kyjev není schopen plnit dohody mírovou cestou.

29. prosince 2016 to více než otevřeně řekl představitel DNR Alexandr Zacharčenko:

„Územím, kde bylo v květnu provedeno referendum, je celý bývalý Doněcký region, takže teď je to území DNR. Budeme trvat na tom, že výsledky referenda platí na celém území bývalého Doněcké oblasti.“

Ukrajinští karatelé musí z tohoto území odejít, a jestli to bude po dobrém, nebo po zlém, ukáže čas. Pokud se nepodaří návrat našeho území provést klidným způsobem, pak se s tím prostě budeme muset vypořádat jinak.

Kyjev byl přímo varován. Buď splní podmínky stanovené a podepsané v Minsku a odvede OSU z Donbasu pryč, anebo řešení bude tvrdé a velmi bolestivé jak pro ukrajinské elity, tak i pro ukrajinské patrioty.

Zdroj: http://rusvesna.su/news/1483267796